Nejlepší fotbalový levý beci v historii

PAUL BREITNER

Německá defenziva sedmdesátých let by se dala shrnout slovy co jméno, to pojem. Kromě něho v německé obraně totiž váleli také Franz Beckenbauer a Berti Vogst. Není se tak čemu divit, že si Breitner s německou reprezentací odvezl titul pro mistra Evropy a přidal dvě stříbrné medaile z MS. Největší část své kariéry strávil v Bayernu Mnichov, odkud si však na tři roky odskočil do Realu Madrid. S bavorským celkem získal pět ligových titulů a PMEZ. S Realem Madrid přidal tituly dva. Díky svým ofenzivním choutkám byl občas nasazován také jako záložník a i proto má na svém kontě více než 100 ligových branek. V roce 1981 se umístil na druhém místě v anketě Zlatý míč. Breitner byl mimo hřiště považován za kontroverzní osobu a byl často kritizován za poměrně silné politické názory. Mezi jeho eskapády patřilo nošení Mao Ce Tungovy Rudé knížky na trénink či sympatizace s Francovým režimem ve Španělsku.fotbalový hráč.jpg

ANDREAS BREHME

Brehme je dalším z plejády beků, kteří měli velice ofenzivní choutky. Ačkoliv jako většina hvězdných německých fotbalistů také působil v Bayernu Mnichov, největší slávu si užil v dresu Interu Milán, se kterým kromě ligového titulu vyhrál také pohár UEFA. Brehme byl jedním z klíčových hráčů německé reprezentace z první poloviny devadesátých let, která vyhrála MS 1990. Brehme tehdy rozhodl finálový zápas penaltou z 85. minuty, což bylo pro tohoto hráče tak trochu typické. Měl totiž vynikající kopací techniku, a tak často zahrával standartní situace a penaltové kopy. V roce 1990 byl Brehme v anketě Zlatý míč na třetím místě.

ROBERTO CARLOS

Roberto Carlos byl prototypem moderního beka. Měl neuvěřitelný fyzický fond, který mu umožňoval "brousit" lajnu celých devadesát minut. Jakožto rodilý Brazilec měl Carlos vždy velice výrazné ofenzivní choutky. Když na začátku 90. let přišel do Interu Milán, tehdejší trenér Roy Hodgson z něj chtěl udělat záložníka s tím, že se tento hráč v obraně nemůže prosadit. To se Carlosovi vůbec nelíbilo a vyvzdoroval si přestup do Realu Madrid. V dresu Bílého baletu se stal jedním z nejlepších obránců v historii fotbalu. V klubu odehrál téměř 600 zápasů, vsítil přes 70 branek a získal 13 trofejí. Úspěšný byl i na mezinárodní úrovni. S brazilskou reprezentací získal zlato na MS 2002 a stříbro na MS 1998. Carlos býval obávaným exekutorem přímých volných kopů, protože ve své levé noze měl doslova dynamit. Jednou mu bylo naměřeno, že vypustil střelu s rychlostí 169 km/h, což jej řadí k hráčům s nejtvrdší střelou v dějinách fotbalu.fotbalové hřiště.jpg

PAOLO MALDINI

Ačkoliv mnoho lidí Maldiniho považuje za stopera, nejúspěšnější část své kariéry strávil na levé straně obrany. Paolo Maldini je asi největší ikonou milánského AC. Do týmu nakoukl již jako mladíček a svými kvalitami si ihned řekl o pozornost. Společně s Baresim, Costacurtou a Tassottim vytvořil jednu z nejpreciznějších a nejobávanějších obranných řad v historii fotbalu. Psal se začátek devadesátých let a AC Milán v čele s van Bastenem, Gullitem a Rijkaardem decimoval jednoho soupeře za druhým. Jako obránce byl takřka bezchybný. V defenzivě neměl slabinu, měl skvělý fyzický fond, dokázal vydatně podporovat útok a navíc byl ohromným lídrem. Zkrátka fotbalista, kterého by ve svém týmu chtěl každý. S AC Milán během své kariéry získal 26 trofejí, odehrál přes 900 soutěžních utkání a dodnes drží rekord v počtu startů v Serii A. V reprezentaci odehrál 126 utkání a odvezl si z velkých akcí tři cenné kovy, ačkoliv na zlato nikdy nedosáhl. V anketě Zlatý míč se objevil dvakrát na třetím místě, a to v letech 1994 a 2003